design

„O tom, jak obtížné může být pro českou veřejnost pochopení komplexity židovských identit, vypovídá už onen nekonečný a patrně neřešitelný jazykovědný spor, zda v češtině používat velké či malé písmeno ve slově ‚Žid‘ / ‚žid‘,“ uvádí v anotaci ke knize Zbyněk Tarant z katedry blízkovýchodních studií Západočeské univerzity v Plzni. „Rozhodli jsme se proto do této problematiky vstoupit prostřednictvím důvtipného typografického konceptu, který se současně stal symbolem celé knihy,“ doplňuje Aleš Prstek, ředitel VUP.

VUP si nechalo od písmolijny TypeTogether upravit font Edita, do něhož grafička Veronika Burian doplnila znak pro takzvané „střední ž“. Cílem není přepsat pravidla českého pravopisu, ale upozornit na problematiku, které má mnohem hlubší dosah, než by se mohlo na první pohled zdát.

„Šlo o zajímavý a neobvyklý požadavek, jak vizuálně převést intelektuální koncept do tvaru písma. Naším řešením bylo sloučit prvky malých a velkých písmen do jednoho,“ vysvětluje autorka neotřelé typografické varianty Veronika Burian.

S novým znakem pracuje sazba celé publikace i její design, vytvořený Markétou Cole ze studia ASKDesigners. „Navrhovat knihu Martina Weina byla radost. Celý koncept stojící na vizualizaci myšlenky středního ž jsem promítla jak do obálky, tak do volby materiálu, a především samotného písma. Při výběru písma jsem kladla důraz na detail a jemné provedení serifů. Font Edita v tomto ohledu splňoval mé představy,“ přibližuje grafickou stránku knihy Markéta Cole.

Obálka knihy je vyrobena z upycklovaného papíru Remake Sky (o upcyklingových materiálech více viz Font 178).

Zdroj a více zde.