Reklama je „navoněná zdechlina“
Tak se jmenovala kniha od známého italského fotografa Oliviera Toscaniho (autora fotografií na reklamu pro Benetton). Dnes mi jeho slova připomněly ukázky z projektu Reklama proti realitě, který organizuje Pundo3000…
Citujeme z webu:
V potravinářské branži vsadili téměř všichni výrobci a řetězce na magickou sílu výrazu „bio“. Ještě nikdy nebyly výrobky ekologických sedláků tak vyhledávány jako právě nyní. Fotografové, kteří pořizují profesionální fotografie potravin, vědí zcela přesně: syntetika je lepší a hezčí než příroda sama. Aby se fotografie produktů nebo televizní reklamní spoty povedly, stane se z čokolády hnědá tuhá skvrna, jahody jsou přestříkávány lakem na vlasy. Moc vábné to není, jíst se to nedá, ale vypadá to dobře.
Samuel Mueller, v Berlíně žijící novinář a autor, se chtěl dozvědět, jestli výrobky ze supermarketu opravdu tak vypadají, jak se nám reklama a obrázky na obalech snaží vsugerovat. Vyfotil 100 druhů potravin za „normálních“ nezfalšovaných podmínek a konfrontoval je s profesionálními fotografiemi potravin resp. s obrázky na obalech.
Ve většině případů leží mezi profesionální a náhodnou fotografií výrobku rozdíl jako den a noc. Zajímavá by byla otázka, zda by se prodalo méně kelímků s mléčnou rýží, kdyby fotka na víčku více odpovídala realitě. Mléčná rýže zpravidla nevypadá vločkovitě a lehce, nýbrž převažuje spíše blátivá hutná hmota. To ovšem všichni víme, protože nejsme hloupí. V okamžiku, kdy zaboříme lžičku do kelímku, to vypadá, jako by nám vynechaly zrakové orgány. Důležité je pouze to, že nám chutná, ne to, jak to vypadá a už vůbec ne to, jak to vypadalo. „Vizuální lež“, která nás svádí ke koupi, je zřejmě zcela potlačena. Musí tomu tak být, jinak by 99 % všech výrobků na základě nedodrženého slibu, kdy obrázek výrobku na obalu jako takový slib vystupuje, neskončilo v žaludku, nýbrž v popelnici.
Nebo je tomu dokonce tak, že si naše podvědomí v momentě požití výrobku vyvolává obrázek na obalu, aby byla iluze perfektní. Koneckonců jsme se aktivně rozhodli pro nákup, který měl být v první linii pozitivně ohodnocen. V opačném případě si musíme přiznat, že jsme onou koupí udělali chybu. A to opravdu takhle nejde. Podle tohoto zjištění by se dala sestavit následující teze: Jíme to, co jsme viděli, ne to, co vidíme. Opravdu velmi poetické.
Ať je tomu jakkoliv. Myslím, že se prostě jako konzumenti necháváme neuvěřitelně rádi svádět a rádi se při tom smíříme s milosrdnou lží. A tím bychom se obloukem dostali zpět k tématu lásky.
Zdroj: http://www.pundo3000.com/werbunggegenrealitaet3000.htm