archiv

Expozice soustřeďuje tři stovky děl Karla Malicha, vzniklých v období posledních padesáti let, přičemž řada z nich je k vidění vůbec poprvé. Výstava uvádí jak slavné reliéfy, objekty či pastely, tak i rozsáhlý soubor dosud nezveřejněných originálů. Přehlídka vrcholí závěsnou drátěnou plastikou Lidsko-kosmická soulož z let 1984 až 1988, umístěné v až "meditačním" kruhovém meziprostoru.

Výstava je instalována v otevřeném prostoru, jen ve vstupu je veliká stěna v černé, nesoucí příjmení autora. Takové pojetí nejlépe umožňuje pochopit Malichovo uvažování o pevné hmotě jako o volně proudící energii. S tímto přístupem souzní gradující koberec, pokrývající celoplošně podlahy Jízdárny - z černé na vstupu do prostoru se zesvětluje téměř v bílou. 

Na rozdíl od většiny umělců Malich pouze nepřejímá zavedené postupy, ale objevuje: v moderním umění nemají jeho drátěné plastiky obdoby, jde o naprosto svébytné a původní médium, které dokonale ovládl. Totéž platí o pastelech, které kombinuje s temperovými barvami. 

Jak napsal Radim Kopáč ve své recenzi: Malich umění skoro v náboženském smyslu jako cestu ze tmy nevědomí ke světlu poznání, jako putování od lidské pomíjivosti a nicotnosti k nadosobní síle, harmonii energií, věčné jednotě. V tom duchu pojal Malichův (a vlastně i Kolíbalův) žák z pražské AVU Federico Díaz architektonické řešení výstavy: divák vstoupí do šera, aby v dáli před sebou zahlédl rostoucí světelný bod. Po stranách cesty, na niž se následně vydá a která připomíná rozsvěcující se bulvár za letního večera, jsou pak k mání vybrané Malichovy práce z posledního půlstoletí: jmenované závěsné objekty, protažené o vlastní stín, i strohé kompozice pracující se základními geometrickými tvary. První patro pak patří jakési "čítárně" Malichových kreseb: jsou jich tu zhruba dvě stovky, od zářivě barevných, naléhavých pastelů po letmé linky na hraně viditelnosti.

Zdroj: idnes.cz
foto Font
Další informace na www.karelmalich.cz