Od té doby věřím na osud…
V Židovském muzeu právě probíhá výstava Od té doby věřím na osud… Grafiku pro ni vytvořili Markéta Hanzalová a Miroslav Roubíček ze studia Colmo. Jak si s tématem transportů protektorátních Židů do Běloruska v letech 1941–1942 poradili se podívejte níže.
"Jako autoři expozice jsme hledali určitý bod, kde se většina osudů lidí transportovaných na východ do Běloruska, ale i do Pobaltí nebo Polska, protnula. Tento bod jsme našli v motivu cesty. Cesta na východ, cesta, která končila ve většině případech smrtí, je pojata jako univerzální symbol. Nacisté tuto cestu realizovali nákladními vlaky, kterými převáželi oběti na místa konečné likvidace. Symbolem poslední cesty Židů do vyhlazovacích táborů se tedy pro nás stal vůz nákladního vlaku."
Návštěvník expozice „Od té doby věřím na osud…“ se ocitne v neosobním a tísnivém prostoru, který může být chápán také jako fragment nedefinovaného seřaďovacího nádraží. Těžištěm prostoru je objekt ve středu galerie, který, spolu s panely na stěnách, evokuje abstrahovaná torza vagonů. Středový objekt ukrývá vnitřní prostor přístupný boční štěrbinou. Toto uspořádání tak fakticky vymezuje galerii na dva různé prostory – vnitřní a vnější.
Vnitřní intimní prostor středového objektu je zasvěcen osobním vzpomínkám a výpovědím přeživších v protikladu k výpovědím členů SS. Prostor je temný, pouze na stěnách září prosvícené texty a fotografie. Ocitáme se v nekonečně dlouhém „vlaku“. Vzpomínky lidí, kteří přežili se symbolicky násobí do dlouhé řady osudů těch, kteří se nikdy nevrátili. V malé galerii Roberta Guttmana se tak otevírá monumentální prostor dlouhé a skličující cesty.
Typografie a portréty pamětníků ve vnitřním prostoru jsou negativní, září do tmy. Stávají se tak světlem ve tmě vagonu, protikladem k informativnímu obsahu venku, kde jsou dobové fotografie a informace tištěny přímo na cementovláknité desky.
Největší důraz byl dán na vhodný výběr typografie. Použité titulkové písmo Tungsten (Hoefler & Frere–Jones) do určité míry navazuje na typograifii používanou ve 40. letech minulého století. V delších textech jsme použili serifový RePublic (Suitcase Type Foundry), který zaručuje skvělou čitelnost a je určitým protikladem k titulkovému písmu.
Jednotícím prvkem se stal abstrahovaný symbol nákladního vlaku, kolejí - dvojité podtržení - s nímž se návštěvník setká jak v pozvánce výstavy, tak i v samotné expozici (plakát, úvodní panel, titulky, zvýraznění informací).
Výstava potrvá do 30. ledna 2011.
Galerie Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, Praha 1 | 29. ČERVENCE 2010 — 30. LEDNA 2011
Otevřeno denně kromě sobot a židovských svátků
9.00 — 18.00 hodin (29. 7. — 29. 10. 2010) | 9.00 — 16.30 hodin (31. 10. 2010 — 30. 1. 2011)
KURÁTORKA VÝSTAVY Jana Šplíchalová, FILM Lukáš Přibyl, ODBORNÝ PORADCE Miroslav Kryl, PŘEKLADY Stephen Hattersley, REALIZACE VÝSTAVY Colmo v.o.s., ARCHITEKT Jakub Tejkl, GRAFICKÁ ÚPRAVA Markéta Hanzalová, Miroslav Roubíček, Colmo v.o.s., VÝROBA MOBILIÁŘE, TECHNICKÁ REALIZACE, INSTALACE Jan Jírovec, SPOLUPRÁCE Karel Bulín, Michal Frankl, Noemi Holeková, Josef Nechvátal, Hana Sojková
Zdroj: studio Colmo v.o.s.
