design

Autor Michal Cihlář, foto Stanislav Savický, ofset, 469 × 850 mm

Výstava je připomínkou blížícího se 20. výročí listopadu 1989. Nedílnou kulisu revolučních dní tehdy tvořily plakáty a letáky, které visely snad na všech nárožích a dalších důležitých místech českých měst a zcela proměnily tehdejší socialistickou šeď oprýskaných fasád. Většina poutačů byla ručně kreslená nebo malovaná, nicméně již několik dní po 17. listopadu byla vytištěna řada plakátů ve velkých nákladech, ať už technologií ofsetu nebo sítotisku. Některé z nich dělali zkušení výtvarníci, jiné anonymní tvůrci. Zatímco v Mlýnské kavárně jsou vystaveny kopie, originály budou v průběhu 2009 roku vystavovány v Českých centrech v zahraničí. Výstavu pořádá o. s. Opona a je k vidění do konce roku.

Autor: Roman Werner, ofset + sítotisk, 589 × 415 mm

Autor: Bratrstvo, ofset, 510 × 856 mm

Autor: Aleš Najbrt, sítotisk, 600 × 844 mm

Když se v roce 1989 začaly hroutit komunistické režimy ve východní Evropě, s napětím jsme čekali, kdy režim padne i u nás. Blížil se konec roku a my jsme žili v přesvědčení, že se totalitní režim u nás přehoupne i do roku 1990. Pak ale přišel pátek 17. listopadu, jedna z mnoha manifestací proti režimu, které Praha v roce 1989 zažila. Atmosféra této demonstrace však byla jiná, jako by se lidé tolik nebáli, možná proto vzali rodiče s sebou i mě. Byl týden po pádu Berlínské zdi a pár dní po blahořečení Anežky České. Brutálně potlačená demonstrace tentokrát nevyzněla do ztracena, už během víkendu se formovalo obrovské množství občanských skupin, lidé psali dopisy vyjadřující rozhořčení nad krvavým útokem policie, vznikly stávkové výbory ve školách a divadlech a konečně v neděli bylo založeno Občanské fórum jako platforma pro diskusi s oficiálními místy.

Jedním ze zásadních problémů Občanského fóra bylo vyřešit, jak informovat veřejnost o aktuálním dění. Státní televize a rozhlas poskytovaly cenzurované, zkreslené nebo zcela lživé informace (trefně glosované sloganem Televize lže, jako když Rudé právo tiskne). Celostátní deník Svobodné slovo se sice statečně rozhodl poskytovat necenzurované informace, ale jeho náklad byl likvidován a mimo Prahu se dostával jen obtížně. A tak přišel ke slovu politický plakát. Studenti společně se známými herci podnikali výjezdy do krajů, kde navštěvovali továrny a informovali zaměstnance o zmlácených studentech na Národní třídě, o každodenních demonstracích proti režimu atd. Současně vylepovali v českých a slovenských městech plakáty, rozdávali letáky a nezávislé noviny. Parter českých měst se ze socialistické šedi a oprýskanosti proměnil v obrovskou a pestrou plakátovací plochu.

Většina letáků, transparentů a nápisů v ulicích byla zpočátku vytvářena ručně, nicméně tištěné plakáty se objevily záhy. Ještě v roce 1989 vzniklo odhadem asi 20 výrazných a kvalitně provedených plakátů, na kterých se podíleli jak profesionální výtvarníci, tak neznámí amatéři. Plakáty se distribuovaly z pražského Mánesa, kam jsem jako student chodil po večerech pomáhat se vším, co bylo třeba. A právě zde před 19 lety vznikla tato kolekce. Do této doby nebyly revoluční plakáty nikdy souhrnně vystaveny.

Na plakátech je pozoruhodná stylová rozmanitost. Od čistě typografického řešení přes práci s fotografií po umělecká díla provedená linorytem nebo litografií. Některé plakáty vznikaly překotně, Král měl na svůj přímočarý plakát Konec vlády jedné strany! jen několik hodin, jiné jako Cihlářův vánoční linoryt vynikaly dokonalým zpracováním i těch nejmenších detailů. Z hlediska působení se plakáty výrazně liší: zatím co Rittstein, Tomík nebo Jiránek glosují aktuální dění pomocí karikatury, plakát neznámého autora Zpět do Evropy nebo kolektivní dílo Havel na Hrad hledí vstříc budoucnosti a nastiňují vizi budoucího směřování státu. Zajímavý je plakát Najbrtův, který jako jediný z celé kolekce reflektuje aktuální typografické tendence v západní Evropě.

Těžko hledat mezi vystavenými plakáty nějaké pojítko, přesto lze při pohledu na celou kolekci učinit jisté závěry. Celý soubor především dokumentuje fakt, že i přes kulturní izolaci Československa v době totality si čeští výtvarníci udrželi svobodnou mysl a dokázali najít výrazové prostředky adekvátní situaci, pro kterou je škola ani praxe nepřipravovala: pro svobodné vyjádření zásadních myšlenek. Některé plakáty byly velmi úspěšné, barevný Havlův portrét neznámého autora byl vidět úplně všude a dodnes si ho mnozí pamatují, na jiné plakáty z této kolekce zapomněli i sami autoři.

Přestože jsem hledání tvůrců věnoval velkou péči, nepodařilo se mi odhalit všechny autory a je možné, že někde se pamětníci spletli. Veškeré připomínky, postřehy nebo doplnění prosím směřujte na filip@designiq.cz.

Filip Blažek

Více ukázek naleznete na http://www.designiq.cz/1989.