Font

logo

Výběr jazyka

cs / en

 

Loga veřejná

Grafický design je náročná profese, která se vyučuje na vysokých školách, konají se výstavy, vycházejí odborné časopisy a množství publikací. Narozdíl od příbuzné architektury se však zákonodárci usnesli, že škody spáchané nekompetentním grafikem nejsou životu nebezpečné, a tak může grafiku (narozdíl od architektury) dělat každý. Od té doby, co se běžně objevily počítače a grafické programy, může pak s písmem a obrázky doslova čarovat i malé dítě. Programy umožňují každému provádět všemožné (ovšem i kýčovité) efekty, písmenka lze pohybem myši různě kroutit a deformovat a jinak dále „zkrášlovat“.

Zřícená stavba, která může v suti pohřbít desítky lidí, je samozřejmě mnohem děsivější představou, ale i chybující grafik (potažmo negrafik), může napáchat velké škody. Estetické, informační, společenské, autorskoprávní a další.
Když se režisérovi nepovede film, lidé na něj prostě nejdou do kina a nemusí ho vidět. Pokud se ale například nějaký územní celek (stát, kraj, město, městská část) rozhodne vytvořit grafickou značku a na ní návazný jednotný vizuální styl na mnoha aplikacích, není před výsledkem úniku. Taková značka pak na nás vykukuje ze všech koutů, plakátů, billboardů, případně i z novin, časopisů a televize. Ještě mnohem horší ale je, pokud má zmíněná značka uvedený územní celek (jehož jste členem) reprezentovat před okolím nebo dokonce před celým světem. Jde-li o paskvil, nezbývá, než se stydět a doufat, že její působnost je časově omezená a svět na ni zase zapomene. Lékař může napáchat škody na zdraví, architekt na majetku, ale i grafik tedy může napáchat své škody. Když kvůli ošklivé značce nějakého města přijede méně turistů, než by přijelo lákáno kvalitní a vkusnou grafikou nebo když se mezinárodní olympijský výbor bude rozhodovat, komu přidělí pořádání příští olympiády, i na základě podvědomých dojmů z loga kandidátského města. Ano, narážím zde na současnou značku Prahy pro kandidaturu na olympijské hry 2016, která se před pár dny objevila v tisku.


Nejsem zarytým příznivcem pražské olympiády, proto mne případný neúspěch kandidatury netrápí, ale jde o image Prahy, o hodně peněz a pak také o princip. Kteří odborníci vybírali značku, která bude ve světě
reprezentovat naše hlavní město? Lidé s mezinárodním renomé v oboru? A kdo byl osloven, aby se zúčastnil soutěže na tento důležitý symbol? Nejlepší grafičtí designéři v Česku? Lidé s grafickým vzděláním a mnohaletými zkušenostmi s tvorbou vizuálních stylů?  Jak proběhla soutěž? Můžeme se seznámit s nejlepšími návrhy, které postoupily do druhého kola a zapolemizovat si s konečným verdiktem odborné komise? Jaké byly podmínky soutěže? Jaká byla odměna pro vítěze a jaká pro ostatní účastníky soutěže? Získá vítěz automaticky zakázku na grafický manuál (celý systém jednotného vizuálního stylu) a za jakých podmínek? 

 

další návrhy

  


Obávám se, že na většinu těchto (chtělo by se říci standardních) otázek není správná odpověď. Ostatně, autor se ani nijak netajil s tím, že jde o jeho první logo. To ale není jen případ značky olympijské kandidatury Prahy. Podobné problémy a rozpaky budí bohužel většina soutěží na značky veřejné.


Pokud si nějaký podnikatel vybere špatnou značku pro svou firmu nebo produkt, je to nejen jeho právo, ale i zodpovědnost. Je to on, kdo pak ponese důsledky svého rozhodnutí, za které může i tvrdě zaplatit. Když například nedávno velká mezinárodní firma Quark, vyvíjející grafické aplikace, přišla se svým novým logem, grafici po celém světě hlasitě protestovali – značka byla označena za neoriginální, případně za plagiát. Quark se musel omluvit a s velkou ostudou po několika měsících přijít s novou značkou. To celé pro firmu znamenalo ztrátu reputace a vysoké finanční náklady. U značek, které zadávají státní organizace, by měla proběhnout transparentní soutěž za účasti předních nezávislých odborníků jak ve výběrové komisi, tak mezi oslovenými autory.


Celý problém u grafického designu nastává proto, že každý má pocit, že tomu také rozumí. Kvalita grafické značky se opravdu těžko objektivně posuzuje. Nezřídka se nemohou shodnout ani sami odborníci – hodnocení kvality loga je složité.


Kromě objektivních faktorů, jako je čitelnost, originalita, dodržení typografických zásad a dalších, mají vliv i hlediska subjektivní. Mladí designéři mají trochu jiný vkus než starší generace, každému člověku se třeba líbí jiné barvy (proto máme i různě barevná auta) a nelze obecně říci, že modrá je lepší než červená. Zkušený designér by ale měl znát vhodné barevné kombinace, které spolu vytvářejí harmonii, barvy volí i podle svého citu a zkušeností, s ohledem na cílovou skupinu loga, na obor působení subjektu, udělá si rešerši a vyloučí ty barvy, které se objevují u konkurenčních subjektů atd.


Značka Praha 2016 již byla řadou respektovaných odborníků tvrdě zkritizována. Není asi nutné znovu opakovat, že prostě není dobrá. Je nemoderní (dětinská podoba větvičky), překombinovaná – příliš barev i detailů z ní dělají spíše ilustraci. Chtěl bych ji třeba vidět zmenšenou na propisce – jak by asi dopadly po zmenšení ty tenké barevné proužky pod údajnou ratolestí? Proč tam vlastně jsou? Rok je v logu tak důmyslně skryt, že není divu, když se hned objevilo vtipné vysvětlení, že jde o pro náš národ tragický rok 1620.

 

Koneckonců to, že logo není zcela v pořádku, záhy konstatoval i Mezinárodní olympijský výbor a vyžádal si úpravu – vypustit číslovky z kresby větvičky. Podle MF DNES přitom firemní grafika a logo stály „pouhé“ 3 miliony. 


Podobné problémy samozřejmě nejsou jen u nás, třeba značka Londýna k olympijským hrám v roce 2012 vyvolala obrovskou vlnu kritiky. To ale pro nás nemůže být útěchou. Zvlášť, když se nekvalifikovaně rozhoduje ve většině podobných soutěží u nás a jedna typografická „prasárna“ (vypůjčeno z hodnocení loga Prahy 2016 studiem ReDesign) následuje druhou. Vzpomeňme namátkou na loga pražských městských částí (Praha 1), loga různých ministerstev (Klasa), sportovních šampionátů (třeba logo na MS v hokeji z roku 2004, které obsahovalo chybně číslovku 03) nebo na logo voleb do poslanecké sněmovny z roku 2000, které obsahovalo ne českou (jak by člověk očekával), ale chybně ruskou trikolóru. 

 

Sporné logo mají i v Londýně. Číslovku 2012 pak někdo vtipně zaměnil na „shit“.

          

 

Ruská trikolóra a chybný rok – vadí to ale někomu?

          

 

Najdou se ale i výjimky, které sice také vyvolávají ostré odborné debaty (logo Prahy, České republiky nebo nyní České televize), ale i díky renomované odborné porotě je rozhodně nelze označit za již zmíněné „prasárny“. Doufejme tedy, že se situace bude zlepšovat a povede k větší profesionalizaci a transparentnosti u dalších výběrových řízení na loga veřejná.
Mj. i proto bylo nedávno založeno sdružení profesionálních grafiků, které chce v této věci bojovat a vést osvětu – Unie grafického designu (viz www.uniegd.cz).
 


Komentáře k článku

29. 11. 2007 16:04 ondrej

VYBORNY CLANEK