Výstava Za slovem
Ve čtvrtek 30. 5. bude v pražském centru současného umění DOX slavnostně zahájena výstava s názvem ZA SLOVEM. Jedná se o reflexi tvorby básnířky Bohumily Grögerové ve fotografických listech grafické designérky Barbory Toman Tylové. Výstava bude probíhat do 24. června.
Kde hledat formu pro současnou vizuální poezii?
To byla základní otázka, kterou si kladla autorka výstavního projektu Barbora Toman Tylová (nar. 1981). Do vymezeného problému vstoupila z pozice grafického designu. Tak jako samotná vizuální poezie je průnikovou oblastí slova a obrazu, tak také Tylovou zvolené výrazové prostředky hledají možnosti, jak nově zasáhnout do vztahu mezi obrazovým a čteným, viděným a myšleným. Jednu z možných odpovědí nalezla Barbora Tylová v pozdním díle nestorky české vizuální poezie Bohumily Grögerové (nar. 1921), která se ve svém stáří spojeném se ztrátou zraku, vrátila k tradičnímu psaní. Životní příběh básnířky píšící „ve tmě“, ale nevzdávající se tvorby, se stal Tylové východiskem pro vizuální interpretaci jejích textů. Z knihy Rukopis (2008) vybrala věty a slova, v nich pak sledovala vztah mezi redukcí jazyka a obrazovými asociacemi vedoucími k zesílení komprimovaného příběhu. Slova nechala na způsob kouzelných zaříkávadel zářit do tmy. Vytvořila na toto téma soubor datově upravovaných textových fotogramů, kde jsou hlavními komponenty světlo a čas. Pracovně je nazvala „básně psané světlem“.
Vedle fotogramů jsou vystaveny také černobílé dokumentární fotografie z návštěv básnířky. Součástí celého projektu je rozsáhlejší rozhovor, který vedla Barbora Tylová s Bohumilou Grögerovou, a jehož výstupem bude připravovaná knižní publikace. Výstava promlouvá jako dvojí reprezentace. Je poctou stárnoucí umělkyni, která obhajuje svobodu a smysl tvorby i za podmínek, které by pro jiné byly nepřekonatelné. Zároveň je obhajobou samotného sdělování vloženého do slov, v nichž přebývá, a skrze něž jsme schopni vzájemného sdílení. Projekt se dotýká důležité role experimentu v poezii i obraze, ale také poukazuje na nezpochybnitelnou existenci prostoru pro další svobodný pohyb tvorby, i pro možnosti návratů zpět. „Velmi bych to nepřála lidskému pokolení, aby přestalo číst, aby přestalo psát básně, psát vůbec, malovat. Tohle vše kdyby skončilo, tak přestaneme být lidmi,“ konstatuje v rozhovoru Bohumila Grögerová.
